Když den je na dně a noc je na koni
Neklid zažíhá ohně a šero tváře zacloní
A vlastně už ani nevíš, jestli sníš a nebo bdíš
Co pak, snad půjdeš dál nebo se nazpět obrátíš ?
Když noc tě z bezedných dlaní nutí pít
A ty žízníš po světle a oči nejdou otevřít
To se ptej, kudy ven, když jen narážíš o tvrdou zem
Mezi bděním a mezi snem snad proklouznem
Mezi nocí
a mezi dnem
nikdy nevíš
kde se ocitnem
A kde
se ocitnem
až
procitnem
Když strach se zalyká slepou nedočkavostí
zvědavost vydráždí polosen a polostín
Ta síla jako vichr už se do zad opírá
A před tebou zvláštní brány otvírá
Je jen ta chvíle a my smíme jen nahlédnout
Zadoufat a vzpomínky hřát si než vyblednou
Co zůstane a co se změní, to se předem nedozvíš
Možná jen o co stojíš a na čem lpíš
Mezi nocí
a mezi dnem
nikdy nevíš
kde se ocitnem
A kde
se ocitnem
až
procitnem
Každej sám ošlehán větrnými trny
Se starými ranami jitry zjitřenými
Budem se bít jako psi o poslední kost
O poslední patník, o poslední most
Jak unýst svý břímě, jak přejít na druhý břeh
A nedat se zmást ani spoutat v osidlech
Možná tu cestu máme dávno pod nohama
Anebo všechn zmizí jako sen na koni rána
Mezi nocí
a mezi dnem
nikdy nevíš
kde se ocitnem
A kde
se ocitnem
až
procitnem
text v PDF ke stažení
